Mýtus Silná žena

Označení “silná žena”mi sám o sobě proti srsti není, zní to super, ne že ne, každá by to chtěla, zvládat rodinu, kariéru, domácnost, kamarádky a při tom všem být krásná; zvládat to bez výčitek, křivdiček, hysterie a bez toho, aby to dávala na odiv. Takto zkratovitě bych já osobně popsala silnou ženu, když už ji teda mám v nadpisu a píšu, že je to mýtus. To jen tak pro formu, víte, aby se vědělo, co tady chci demystifikovat. Nejsem totiž deprimovaná pinda, co si plete facebook s realitou a myslí, že je to zástupný exekutivní činitel reálného života.

Totiž, silné facebook ženy, když na tu virtuální zeď přilípnete pěkný obrázek nebo nějaký ten link na nějaký ten “nemůžu než souhlasit, krásně napsáno” článeček, kterým se samozvaně pasujete do role silné ženy a skvělé matky, vězte, že to není homeopatie, že se to nepřechýlí do reality a tam furt budete slabošky a špatné matky, co vědí, že by venku měly pendlovat s kočárkem místo stavění svých alter eg ve virtuálním světě. Kdyby vám to aspoň na tu zeď postnul někdo jiný… to by sice taky nemělo žádnou paralelu s vašim reálným na hovno já, ale aspoň by to bylo míň trapné…

Silné ženy nepochybně existují. Jenže silná žena se vyznačuje tím, že o tom nepindá, prostě jen plní esenciální role, které jsou třeba právě ženstvím předurčeny, a využívá nástrojů, kterými z podstaty ženství disponuje. Je to prostě žena, která ví, co dělá, proč to dělá, a dělá to proto, že to dělat chce, dělá to vyrovnaně a automaticky. O silné ženě by se dalo mluvit stejně jako o silném muži. Prostě zvládá, co dělá, má to pod kontrolou a není vyšinutý/á. Muž jen používá trochu jiných nástrojů, prostě toho, čím disponuje z podstaty muže.

Silná žena není efemérní koncept, který by se měl budovat na blogíscích labilních zoufalkyň, které zase někdo odkopl, protože jsou nudné, neschopné, sebelítostívé a oblékají se do barevných nasrávaček, ty barvičky proto, aby bylo vidět, že jsou happy, a ty nasrávačky proto, aby bylo vidět, že jsou hodně etno a multikulturní, ergo strašně tolerantní. To hlavně. Ono ale když se sebou žijete a jste totální píča, nutně si toho musíte všimnout a to je pak vlastně potřeba hodně tolerance, abyste to se sebou vydržela…

Hystericko-patetické, tupé a stylisticky deviantní textíky od trosek, co se sami popisují jako silné ženy, dobré matky a ještě lepší manželky nebo mají pocit, že můžou psát definice o tom, kdo silné ženy a dobré matky a ještě lepší manželky jsou, mě uráží. Uráží mě to jakožto ženu, která nestrpí sebelítost a chválu za to, co považuje za automatické a esenciální, a ještě víc jakožto člověka, co ctí češtinu a stylistiku! Ono to totiž vypadá, že podobné texty vzniknou vždycky, když se dotyčná velmi silná (to hlavně) pisatelka úplně na dně rozhoduje, jestli spolknout rohypnol, skočit z okna nebo napsat článeček, a vybere tu pro ostatní nejmíň vhodnou variantu: napíše článek. Au.

Ne-e. Nepište podobné věci. Je to minimálně stejně otravné jako stoupnout si na Staromák a zpívat s vědomím, že jste hluchý fušer, a navíc se snažit podat operní verzi songu Skákal pes. Jakože myšlenka chudá a k základnímu zvládnutí zvolené formy by bylo potřeba ještě tak deset vašich mizerných životů věnovaných intenzivnímu studiu.

Silné ženy, co o své domnělé síle budujete infrastrukturu nesmyslů: nedělejte to. Beztak se to nedá prodat na Fléru. A zasloužily byste za to sebrat klávesnice, odstřihnout internety a zavřít na samotku nejméně na doživotí nebo aspoň do té doby, než si uvědomíte, že nemáte co psát. 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s