Manažer štěstí… Happiness Manager… WTF

Věnováno mým kolegům… protože nebýt jich, nevěděla bych o skvostné profesi “happiness manager”, čímž se teda sama před sebou ospravedlňuji a přiznávám si, že nejsem zas až takový zoufalec, protože, přestože pořád sjíždím pracovní portály s nadějí na lepší profesní život, nadějí, která je přímo úměrná lenosti cokoliv pro ten profesní život dělat, očividně podvědomě odfiltrovávám tu nejděsnější nejubožejší nejsměšnější a pro lidstvo nejpotupnější pozici ever: happiness manager. Věnováno těm kolegům, protože nebýt nich, nevěděla bych o tomto skvostu a sice bych se míň vztekala a nepřemýšlela o vzývání boha pomsty a o legitimitě řízené apokalypsy, ale zas bych tehdy v hospodě nedostala tu možnost dosyta se vyvztekat a vyhejtit a i při pátém pivu pořád vědět, že moje hejty jsou racionální a na místě, protože happiness manager je tak transparentní píčovina, že se nemusíte moc dlouho zamýšlet, co je na tom špatně, že všecko, co řeknete, všecko, pro co existují slova, takže to tak nějak existovalo už někdy dřív než v moment, kdy to říkáte, to všecko vám hraje do noty, protože na happiness managerovi je, vážení, špatně úplně všecko. Těm stejným kolegům na tom stejném místě toho stejného večera bych chtěla za to, že happiness managera dostali do mého zaměřovače, poděkovat, protože jsem se mohla důkladně vyhejtit real time real space, nejen virtuálně, a nevypadám teda jenom jako planý pozér, který se dokáže schovávat jen za anonymní blogískové texty a doma beztak nosí zvířátkové papučky, růžové tepláky a triko svého kluka (to nosím!) a dívá se na HIMYM.

Co každá průměrná korporace potřebuje, je spíš shityness manager, který bude zaměstnance obcházet a říkat jim, jak to tam stojí za hovno, a ať už jdou domů, věnují se rodině, sobě, ničemu nebo něčemu pořádnému, jako budování něčeho svého, ať prostě netráví čas plýtváním energie pro sen (ergo prachy) někoho jiného, když je to beztak šéf (ergo čurák).

S tímto dementním nápadem (happiness manager… pch… hepines manažer, kristovanoho, OMG, co to je?!? Dyť to zní jak choroba) prý přišel Shawn Acher, který měl zjistit, že 75 % profesního úspěchu netkví v inteligenci, ale v pozitivním přístupu. Nezačal vůbec špatně, vždycky je dobré mít exaktně potvrzeno, že tři čtvrtiny toho, co kolem vás v kanclu je, je stupidita, ono je to sice úplně zřejmé, ale lidi to neradi poslouchají, asi právě kvůli tomu, že tři čtvrtiny mozku nechávají čert ví kde a do práce nosí tu pozitivitu, která se ovšem podle vědeckého výzkumu vylučuje s inteligencí. Toto zjištění je také jediný přínos, který celý koncept happiness managera přinesl. 

Happiness manager má na pracovišti udržovat dobrou náladu, i když je situace prošpikovaná stresem, má dbát na dobré vztahy na pracovišti a budovat a scelovat team. Ou-keeeeeeeej. Takže jak to asi může vypadat v praxi. Jakože když mám nájeb, jedu jak dementní stroječek, kmitám deset hodin denně tak, že když si jdu udělat kafe a vyčůrat se, po cestě počítám, kolik jsem za tu dobu mohla vyřídit emailů. Tehdy se úplně mile nesměju a s lidmi moc nemluvím, protože kurva není kdy. A vtom za mnou přijde happiness manager, jestli jsem v pohodě a jestli si nechci popovídat a že s úsměvem jde všecko líp?!? TVL, to je na facku, přesně ten drobný poslední otřes, který byl potřeba, aby sopka explodovala. Ne, nepotřebuji si popovídat, ani se usmívat, neotravuj a jestli chceš pomoct, na, tady máš nájeb mailů od otravných lidí, kteří sedí v nějakém jiném na hovno kanclu, taky mají nájeb, taky si myslí, že ti ostatní mají hovno co na práci a pomalými reakcemi schválně dělají tu jejich na hovno práci ještě víc otravnou.

Anebo budování dobrých vztahů… to má vypadat jak? Jakože když se se mnou někdo nebude chtít kamarádit, bude trochu salty nebo too sweet, prostě ne zrovna tak, jak si představuju, že by se ke mně měl chovat (ergo podle nálady, dnů v měsíci, oslavovat mě, poslouchat, když jim dlooooouze vykládám nudné storky ze svého života?) a, pokud to tak není, domluvím si sezeníčko s happiness managerem, naším sluníčkem, a za zavřenými dveřmi si postěžuji, že jsou na mě lidi zlí? Ooooooo, ve školce jsem byla větší hrdinka!  

Dohromady se mi to jeví jako exemplární úkaz zametání bordelu pod skříň. Kdyby totiž práce a firemní kultura a atmosféra, kterou dohromady firma generuje, nebyla na hovno a protivná a unfriendly zdravým lidským projevům a aktivitám, nebylo by potřeba happiness managera, protože lidi by si uvnitř žili spokojeně, nebyli by stresovaní a normálně by fungovala jejich přirozená tendence komunikovat a mít s okolím dobré sociální vztahy. A pokud tomuto charakter práce a pracoviště esenciálně brání, existuje jediné řešení: vyserte se na to.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s